|
Malé alpské
putování - 2007
autor: Prcek
foto: Prcek
Den první: Praha - Ramsau Am Dachstein
 Naše malé alpské putování začalo dne 30. června 2007.
Za krásného počasí vyrážíme z Prahy směrem na Linz a volíme tu nejjednodušší
cestu: Benešov, České Budějovice, Dolní Dvořiště, Linz. Odtud však již nejedeme
běžnou cestou na Salzburg, nýbrž po dálnici A9 směrem na Graz a prohlížíme si
tak Alpy z jiného úhlu. Na exitu 57 opouštíme dálnici a vyhýbáme se placení
mýtného za průjezd tunelem Bosruck a držíme směr na Liezen.
Dále po E651 až do Schladmingu a pak serpentýnkama až do Ramsau A.D.
Zde volíme na přespání slušně vybavený kemp (N47 25 26.9 E13 37 25.9) za asi 15
€ na hlavu, motorku a půl stanu.
Den druhý: Ramsau A.D. - Hoher Dachstein - Hallstatt
Ráno vyrážíme rovnou pod lanovku na Hoher Dachstein a i přes vysokou cenu (27 €)
si kupujeme jízdenku.
V kabince se nám daří vyboxovat pěkná přední místa takže čučíme a fotíme jako
diví. Než se lanovka vyškrábe do cílové stanice překročí úctyhodných 1000
nadmořských metrů. Však taky pohled dolů stojí za to.
Všude jsou cedule "vítejte ve 3000 metrech", ale ve skutečnosti jste asi ve 2700
m.n.m. Do těch třech tisíc si musíte vylézt na samotný vrchol Dachsteinu což je,
pokud se nepletu druhá nejvyšší hora Rakouska.
Jak tak bloumáme po Dachsteinu čas utíká a najednou zjišťujeme, že na prohlídku
Orlího hnízda nám dnes čas nezbude. Takže opouštíme horu s posledním pohledem na
sjezdovku, běžeckou dráhu, rolby, sníh a vůbec vše co je u nás běžné v zimě, ale
ne v červenci. Takže hážu poslední sněhovou kouli na kamaráda a jdeme zpět k
lanovce.
S ohledem na pokročilou hodinu se přesouváme do Hallstattu. Zde bereme kemp
Klausner - Höll (N47 33 09.0 E13 38 52.2) za nádherných 10 € (dostáváme totiž
slevu) a jdeme na prohlídku města, které opravdu stojí za zhlédnutí.
Hallstatt je proslulý domky neuvěřitelně namačkanými na sobě a kde je znát každé
těžce vydobyté místo ve skále.
Dáváme pivko za 3 € a jdeme spát. Ono vůbec všechno tady stojí tři éčka :o)
Den třetí: Hallstat - Postojna
Ráno se budíme a tušíme, že bude pršet. Proto rychle balíme a jedeme na
rakousko slovinské hranice.
Chceme se vyhnout placení mýtného za tunely Tauern a Karawanken a proto nejedeme
na Villach, ale na Klagenfurt.
Asi 30 km od hranic nás chytá první liják. Cele Slovinsko jedeme v ukrutném
dešti takže známe jen dálnici, jeden motorest a mýtnice.
Když dojedeme do Postojny pršet přestává, ale my se však rozhodujeme dál
nepokračovat a bereme penzión přímo v Postojně
(N45 46 02.9 E14 12 57.6 Rožná ulica 30) za tuším 22 € se snídaní. Tento penzión
doporučuji neb tady motorkáře mají opravdu rádi. Však si nás taky paní domu ráno
vyfotila a slíbila, že až přijedeme příště budeme i my v jejím albu plném fotek
motorkářů.
Večer jdeme na prohlídku města (nic moc) a pár piveček jak jinak než za tři a
spát.
Den čtvrtý: Postojna - Pula
Po vydatné snídani a pózování pro paní domu vyrážíme na slovinsko chorvatské
hranice. Což je od Postojny kousek a za nádherného počasí jedeme směrem na
Rijeku. Odtud podél moře do Puly. Cesta je to pěkná a klikatá takže
ubíhá rychle a člověk se vůbec nenudí. Cestou se nám daří malinko se poztrácet,
ale před Pulou se setkáváme a více méně společně dorážíme do kempu Stoja (N44 51
34.1 E13 49 33.6) za nějakých 14 € na hlavu.
Domlouváme se, že se částečně rozdělíme a jedni pojedou do Itálie a druzí
upřednostňují flákání u moře další celý den. Pak nezbytná prohlídka okolí kempu,
očumování moře, koupání, pár pivek za tři a spát. (Pozor: silnice v Chorvatsku
neskutečně kloužou a to i za sucha)
Den pátý: Pula - Pordenone
 Před odjezdem domlouváme setkání s druhou skupinou v Cortině a vyrážíme vstříc
Itálii. V Pule ještě hledáme a poté i navštěvujeme místní atrakci amfiteátr (Arenu).
Protože jedeme jen dva a tak máme docela slušnou cestovní rychlost a kilometry
na tacháku rychle přibývají.
Držíme se podél moře směrem na Trieste a počasí se začíná opět kazit. V Itálii
už vydatně prší a prudký vítr s kroupami nás nutí potupně zastavit pod mostem.
Tady čekáme asi půl hodiny než se přežene bouřka a pak pokračujeme dál. Po pár
kilometrech nás další vlna bouřky zažene na čerpací stanici a tady si počkáme
dvě hodiny. Slunce vysvitlo, ale nás nálada na další cestu opustila. Takže
volíme nejbližší větší město Pordenone a bereme hotel Santin (N45 57 02.2 E12 39
39.5) za 35 € na hlavu se snídaní.
Prohlídka města nám vynahradila veškeré chmury. Je to jak Sicílie padesátých let
:o). Na náměstí mají cukrárnu velikou jak prosecká Delvita a vyšperkovanou jak
zlatnictví. Opravdu skvost.
Den šestý: Pordenone - Cortina d Ampezzo
Snídani si užíváme po vzoru Italů. Nikam se nehoníme a po jídle ještě asi dvacet
minut sedíme a jen tak čučíme.
Káva na pokoji, stejně jako dobíjení všeho možného se nekoná neboť tady mají
úplně jiné zásuvky a tak máme smůlu. Telefony proto dobíjíme cestou.
Nikam se neženeme, je nádherné počasí a proto se i dálnicím vyhýbáme. V jednom
místě mám nutkání zastavit a vyfotit si rozdělení dálnice A27 na dva proudy.
Stavíme u jezera Lago Di Santa Croc a po nádherné silnici na můj vkus až příliš
klikaté jedeme do Longarone kde nás zase chytá dešť. Rozhodujeme se nepokračovat
v dešti do Passo di Gardena a volíme "zkratku" přes Pocol do Cortiny.
Cesta byla sice delší zato horší, prostě zkratka. Už na mapě její zakreslení
vypadalo jako kardiograf a její projíždění je zážitek. Všude cedule "vítejte
motorkáři" a podobně :o) Serpentýnová námaha byla kompenzována výjezdem na
vyhlídku San Vito Di Cadore s nádherným a
opět slunečným výhledem na panorama hor. Z vyhlídky sjíždíme slušným padákem
dolů do Cortiny d Ampezzo a opět jsem "odměněn" slušnou porcí zatáček :o) V Cortině se nám daří najít kemp (N46 31 20.0 E12 08 03.6) poměrně rychle (jsou tu
asi jen dva :o) a hned vedle sebe) a tak druhé skupině posíláme souřadnice toho
našeho. Při prozkoumávání možností kempu se potkáváme s krajanem a od něj se
dozvídáme, že jeden z českých horolezců uvízl na nějaké hoře, že tam napadlo
metr sněhu a on se nemůže vrátit. Druhý den ráno jej sundávali vrtulníkem.
Tento kemp je bez hospody a do města pěšky dost daleko takže popíjíme místní
víno a vyprávíme si zážitky.
Den sedmý: Cortina d Ampezzo - Berchtesgaden
 Ráno nám počasí přeje i když v noci byla pěkná zima. Sluníčko nás pomalu
rozehřívá a tak domlouváme, že vynecháme Zell am See a pojdeme rovnou do
Berchtesgadenu a cestou navštívíme slavný Grossglockner.
Z Cortiny jedeme směrem na Lienz, pak podle ukazatelů po silnici č. 107 až do
Heiligenblutu kde je mýtnice. Zde platíme 18 € a dostáváme letáček v češtině,
samolepku a vstupenku, která nás opravňuje projíždět celý den libovolně po této Hochalpenstrasse. Je dokonce možné park opustit a zase se vrátit a neplatíte nic
:o) Otvírací doba je od 10:00 do 17:00.
Za pokladnou se roztrháváme a každý si jede vlastním tempem. Kupodivu jedu první
a jako první přijíždím i na Grossglockner, tedy přesněji na vyhlídku Franze
Josefa ve výšce 2369 m.n.m. Kocháme se pohledem na masív i ledovec a po chvilce
se vracíme po stejné cestě zpět. Na kulaťáku pokračujeme rovně a tady to začíná
být opravdu zajímavé. Zatímco cestou na Grossglockner je sníh občas a nebo v
dálce tady je ho hodně a všude. Cesty jsou mokré, ale pořád dobré - asfaltové.
Jak se dostanete pod vrchol kde je křižovatka na Salzburg a Edelweissspitze a
rozhodnete se pokračovat na vyhlídku označenou cedulí "BIKERS POINT" není cesty
návratu. Když Morgan vloni psal o jedné ošklivé zatáčce tak lhal. Všechny jsou
ošklivé, mokré, z dlažebních kostek a úzké :o). Pocit, který jsem měl po
odstavení motorky na vyhlídkovém parkovišti ve výšce 2571 m.n.m. je nepopsatelný.
Po nezbytném focení, nákupu suvenýrů v podobě odznáčků se vydáváme na cestu
dolů. Ta mi přišla mnohem snazší než nahoru.
Na křižovatce odbočíme na Salzburg a sjíždíme do stále více zeleného údolí.
Napojujeme se na dálnici A10 a na exitu č. 16 sjíždíme na Hallein a
Berchtesgaden. Tady se nám opět daří slušně roztrhat a tak se scházíme na asi
jediné čerpačce ve městě. Původně zamýšlíme spát v kempu (N47 35 58.8 E12 59
20.2), který nacházíme kousek
za městem za 17 €, ale pak radši volíme penziónek (N47 36 41.8 E12 59 57.7) za
25 € se snídaní a garáží pro motorky.
Večer jdeme na pivko do asi jediné hospody vzdálené dva kilometry od penziónu.
Den osmý: Berchtesgaden - Obersalzberg - České Budějovice
 Po probuzení zjišťujeme, že počasí je nějaké nerozhodné a i když majitelka
penzionu říká, že bude nádherně tak se plete.
Sice neprší nějak moc, ale přesto.
Přijíždíme do Obersalzbergu a čekáme zda se počasí umoudří. Po asi hodině čekání
se i přes nevalnou vyhlídku rozhodneme na Orlí hnízdo vyrazit. Na autobusové
zastávce (N47 37 49.8 E13 02 25.7) kupujeme jízdenku za 14.50 € a během chvilky
sedíme v autobusu mířícího po úzké cestě na parkoviště pod Orlím hnízdem. Zde si
rezervujeme čas návratu a procházíme tunelem k výtahu. Ten je vytesán ve skále a
jeho šachta je dlouhá 124 metrů.
Hned jak opustíme výtah jsme zklamaní. Všude mlha a mraky turistů. Přesto se
procházíme po vrcholu a fotíme.
Kehlsteinhaus (N47 36 45.1 E13 02 32.2) a jeho historii nemá cenu popisovat.
Jak tak čekáme tak se mraky začínají rozptylovat a za chvilku je docela slušně
vidět. No na tu bídu co tu byla při příjezdu to bylo úžasné.
Čas nás tlačí a tak se vracíme výtahem a tunelem k autobusům a dolů na
parkoviště. Zde se domlouváme, že se setkáme v Českých Budějovicích v hotelu a
tak se rozjíždíme ve skupinkách k hranicím.
Jelikož se mi podařilo nějak se ostatním ztratit pokračuji svižným tempem po
dálnici, ale nikoho již nepotkávám. Na navigaci se v Rakousku moc spolehnout
nedalo (netuším jak je to možné) držím se proto ukazatelů a krom toho, že jsem
nejdříve minul nájezd na dálnici směr Salzbug, pak jsem místo na Linz odbočil na
München a místo na Prahu na Berlín, tak jsem dojel k hranicím úplně v pohodě
:o) Zde se setkávám s částí naší výpravy a společně přijíždíme jako první k
hotelu (N48 58 21.1 E14 28 51.7 berte jej jako nouzovku a nechtějte snídani) GARNI PVT za 800 Kč dvojlůžák.
Večer vyrážíme zase již kompletní na výtečnou večeři k Alchymistovi a na pár
piv, českých, plzeňských (N48 58 17.1 E14 28 48.0), ale možno zajít i do
Panského šenku (N48 58 35.5 E14 28 28.9). V obou vaří výtečně a hlavně steaky.
Den devátý: České Budějovice - Praha
Ráno odjezd k domovům. Najeto cca 2300 KM
Reakce na článek
|
